Informace z odborné stáže Portugalsko – Lisabon 2023

Naše cesta do Portugalska začala v Třemošnici, kde jsme nastoupili do školní dodávky a nechali se odvézt na letiště. Na letišti proběhlo vše hladce, jen nám změnili nástupní bránu z C7 na C3, tak jsme se trochu proběhli. Někteří z nás již letěli někdy dříve, ale pro někoho to byl zcela nový zážitek. Let byl zdlouhavý, ale pohodlný bez turbulencí. Po přistání jsme si vyzvedli naše zavazadla a setkali se s Ricadem, naším průvodcem a ubytovatelem. Cestou na ubytování jsme se zastavili na jídlo, protože nám po dlouhém letu vyhládlo. Konečně jsme dorazili na naše ubytování, kde jsme si mohli všichni odpočinout po dlouhém dni.

Ráno nám pracovník zdejší organizace pomohl s cestou do firem, ve kterých budeme pracovat. Nejdříve jsme se jeli podívat do Atelier Sao Vicente, kde jsme se seznámili s majitelkou této malé firmy, která vyrábí vskutku jedinečný umělecký nábytek. Zde budou pracovat Martin s Pavlem.

Naše další zastávka nás zavedla do MadeiGuincho – Atelier de Madeira na druhém konci železnice. Firma je to střední velikosti, která se aktuálně zabývá výrobou pojízdných dřevěných domků, altánků, dětský hřišť a dokonce designových dřevostaveb. Dozvěděli jsme se také, že tato firma dokonce vyrábí zakázky do Česka. Zde budou pracovat Daniel s Davidem.

Po objasnění našich cest za prací jsme se opět vydali na naše ubytování, kde jsme konečně mohli vybalit kufry a jít se po horkém poledni ochladit do bazénu, který máme hned vedle hlavních dveří, vedoucích do našeho překrásného baráčku, obloženého nádhernými barevnými kachličkami.Večer za námi přijel Ricardo, aby nám ukázal, kde se budeme stravovat. Jídlo bylo vynikající a není se čemu divit, podle toho co jsem zaslechl, je v restauraci kuchař, který hrál v soutěži o nejlepšího kuchaře MasterChef.

Dnes se kluci vydali na svou první, oficiální pracovní cestu. Ozbrojeni základy portugalštiny, opalovacím krémem a znalostmi místní dopravy se vrhli vstříc jejich novému dobrodružství. Po jejich návratu si opět odfrkli čvachtáním v bazénu a aby to nebylo pro dnešek vše, vydali jsme se na okružní cestu po blízkém okolí, abychom nasáli místní atmosféru a hlavně zjistili, kde se v okolí nachází různé obchody a obchůdky pro případ, že bychom si chtěli zakoupit nějaké místní pochutiny či další lahev opalovacího krému.

Vydatná snídaně a hurá do práce.

David s Danielem dostali na práci opravit dřevěné obložení, které bylo předtím opáleno a potřebovalo trochu dodělat. Plamenomet nedostali, i když by za to byli velice rádi. Stačil jim pouze štětec a trocha barvy na zatření nedopálených míst.

Martin s Pavlem se pustili do broušení a lakování dílců vyrobených na CNC, ze kterých by měla vzniknout skříň. Také měli možnost použít ruční vybavení dílny, jako jsou například dláta na dodělání vnitřních rohů kam se CNC fréza nedostane.Martinovi a Pavlovi se povedlo cestou z práce trochu zabloudit. Naštěstí vše dopadlo dobře a kluci byli dokonce velmi spokojení s jejich nečekaným výletem a říkali, že to budou dělat častěji.

Všichni pokračují v tom, co dostali zadáno. Práce je hodně a jednotlivých operací potřebných k dokončení díla není o nic méně. Kluci si ale nestěžují, práce je baví a aspoň jim to rychleji utíká. 

David s Danielem začali pracovat i na interiérech a David řezal na kotoučové pile.Jako bonus nám dnes Ricardo navrhnul, jestli bychom mu dokázali vyrobil stůl s lavicemi k bazénu. Nabídku jsme přijali a vše společně navrhli a spočítali. Bereme to jako skvělou příležitost prohloubit už tak dobrý vztah s Ricardem.

Dnes nám celý den foukalo a pršelo. Nikdo si ale nestěžoval. Všichni jsme byli rádi za chladnější počasí a čerstvý vzduch.

Martin s Pavlem nadále pokračují ve tvorbě skříně. Pavel lakuje již hotové dílce a Martin se pustil do skládání dvířek.David s Danielem, měli “odpočinkový” den. Kluci pracují převážně venku, ale kvůli dešti nemohli. Vypomáhali tedy pracovníkům na dílně. Měli štěstí, že ve firmě, kde pracují, něco zrovna oslavovali a k této příležitosti se rozhodli upéct pizzu v jejich domácí peci, a to rovných 16 kousků!

Tuto sobotu jsme vyrazili s tamní organizací na celodenní výlet po blízkém i vzdáleném okolí. 

Naše první zastávka byla Sintra. Úchvatné město plné překrásných staveb a zapadlých obchůdků se starožitnostmi a suvenýry. Nad námi se tyčila Quinta da Regaleira, obytný komplex náležící ke Světovému kulturnímu dědictví UNESCO

Další zastávka byla v Cascais. Zde pracují David s Danielem, tak to pro nás nebyla úplná novinka, ale stálo za to se projít po městě s průvodcem, který nám ukazoval a vysvětloval různá zajímavá místa. Kousek odtud jsme se zajeli podívat na Boca do Inferno, neboli “ústa pekel˝. Jedná se o propast nacházející se v přímořských útesech.

Nyní se odebíráme dále od Lisabonu, a to na místo zvané Cabo da Roca. Nejzápadnější místo Evropy s výhledem na Severní Atlantský oceán. Zde jsme měli možnost se projít po skalnatých útesech Portugalska a zakousnout se do oběda.Náš výlet jsme zakončili u monumentu Ježíše Krista, zvaného Kristo Rei, místa, ze kterého je úchvatný výhled na Lisabon a most 25. dubna.

Odpočatí a připravení na další celodenní výlet jsme opět vyrazili na cestu k plaveckému bazénu, kde jsme nasedli na mikrobus a vydali se směrem na Cabo Espichel.

Cabo Espichel je výběžek nacházející se západně od vesnice Sesimbra nedaleko nejzápadnějšího místa Evropy, kde jsme byli včera.

Castle of Sesimbra se tyčí na kopci nad městem Sesimbra, díky kterému má své jméno. Zde jsme měli znamenitý výhled na okolí a též na naši další destinaci. 

Nyní se nacházíme dole pod hradem ve městě, kde jsme mohli ochutnat místní tradiční sladkosti a jít se ochladit do oceánu.

Poslední destinace byla vinárna José Maria da Fonseca, sen každého milovníka kvalitního vína. Zde jsme měli tu možnost podívat se na dřívější způsoby stáčení a korkovaní vína. Mezi nimi byl v tehdejší době naprosto revoluční stroj, který dokázal stáčet do čtyř lahví najednou a tím pádem zrychlit produkci na 240 lahví za hodinu! Dnes stáčejí okolo 30 000 lahví za hodinu díky moderním technologiím. Též jsme byli provázeni sklady, kde jejich vína zrají v dubových či mahagonových sudech. Největší soudek, který mají, má objem 20 900 l.

Dnes za námi přijela dlouho očekávaná návštěva z Česka. Porozhlédli se po našem malebném ubytování a poté jsme vyrazili na společný oběd. Po obědě jsme společně vyřešili pár drobností a rozloučili se. Ten samý den jsme se ještě rozhodli podívat do nedalekého parku, kde si v nadcházejících dnech plánujeme zahrát minigolf.

David s Danielem nadále pokračují v natíraní, ale tentokrát už i na jiné projekty. Martin s Pavlem připravují materiál a nářadí na blížící se montáž ve studiu. Ve volném čase si užíváme bazén a blízké okolí. Nedaleko odtud se mi povedlo najít indickou restauraci, kam jsem posléze vzal kluky na ochutnávku. Nikdy předtím indické jídlo neměli, tak to pro ně byla zajímavá zkušenost a všem naštěstí moc chutnalo.

Konec se nám pomalu blíží. Zadané práce jsou hotové a kluci nyní vypomáhají, zaměstnancům firem, s jejich zakázkami. Pomáhají čistit stroje a skladovat a třídit materiál.

Pátek nadešel a s ním i loučení s nově utvořenými přáteli mezi zaměstnanci a vedoucími firem. Též jsme se dozvěděli, že se budeme stěhovat do Areeiro, jedné z částí centra Lisabonu. Bude nám chybět naše ubytovaní s bazénem a výhledem na moře, za to ale budeme mít opět klid a bydlení převážně jen pro sebe. Po přestěhování a seznámení s okolím jsme se s jedním ze zaměstnanců místní organizace vydali na prohlídku nedaleké Zoo. Hlavní událostí bylo vystoupení s delfíny, které překonalo očekávání nás všech, díky fascinujícímu vystoupení a náročnosti kreací, že se člověku nechce věřit vlastím očím.

Žádné větší výlety jsme naplánované už neměli, tak jsme se rozhodli podívat se po městě. Prošli jsme několik parků, obchodních center a historických míst, jako byla například bývala býčí aréna, ze které je dnes také obchodní centrum s restauracemi a obchody s oblečením. Obědy a večeře jsme si zařizovali sami. Navštěvovali jsme restaurace v blízkém i vzdáleném okolí.

Náš poslední den. Předali jsme certifikáty, udělali pár fotek a rozloučili jsme se s Ricardem a ostatními, kteří nám po dobu stáže dělali společnost. Kufry jsme si pro jistotu zabalili den předem, abychom nemuseli spěchat na poslední chvíli. Nasedli jsme do dodávky a vyrazili na letiště. Odbavení i bezpečnostní kontroly proběhly v pořádku a mohli jsme nastoupit do letadla. Let byl klidný bez turbulencí. Nyní, zpět v rodné zemi, jsme se nalodili do naší školní dodávky a vyrazili směr domov.

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.